Název desky Hope vymyslel Lukáš. Měl pro něj osobní význam. Přišel také s myšlenkou použít styl grafiky z jedné mé starší série, kde jsem pracoval s opakováním jediného slova v různých vizuálních podobách, čímž jsem si nebyl úplně jistý. Když mám něco, co je vizuálně takhle konkrétní, nechci to jen mechanicky přenášet do dalších kontextů. Ne kvůli sobě, svůj rukopis si obhájím, ale hlavně kvůli tomu, aby to nepůsobilo jako citace bez důvodu nebo jako laciné recyklování nápadu. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že někdo něco kopíruje.

Nakonec jsem se podvolil. Vytvořil jsem desítky variant nápisu Hope a všechny je naskládal na titulní stranu. Žádná komplikovaná konstrukce, jen agresivní opakování. Hope je naděje a té není nikdy dost. V tomhle smyslu dává vrstvení jednoho slova logiku a naléhavost. Zbytek obalu jsem pojal úplně střídmě. Bez experimentů.

Kupodivu měl obal poměrně solidní ohlasy. Takže i když to vycházelo z mé starší práce, spíš jako pokračování než jako nový začátek, fungovalo to.