Pro nakladatelství P3K je vždy radost pracovat. Moje oblíbená série, na které s nimi mimo jiné spolupracuji, se jmenuje Týdenní čtení z Tóry. Autorem je rabín Jonathan Sacks – bývalý (zesnulý) vrchní (?) rabín Spojeného království, uznávaný myslitel, teolog a filozof, který se snažil přiblížit židovskou tradici širokému publiku. Pro ty, kdo by nevěděli, Tóra je ústřední text judaismu. Pět knih (od stvoření světa po Mojžíšovu smrt), které tvoří základ i křesťanského Starého zákona.

Od prvního dílu bylo v zadání, aby obálky série navazovaly na původní anglická vydání. Ilustrací mělo být klasické výtvarné dílo. Abychom úplně nekopírovali předlohu, hledal se jiný obraz. Procházel se internet křížem krážem, ale ve finále přece jen zvítězil původní Mojžíš s deskami zákona od Rembrandta. Podle mého to byla nejlepší volba, už jen díky tomu, že desky s přikázáními jsou na obraze napsány hebrejsky. Obraz jsem si ale dovolil upravit. Z nutnosti. Bylo potřeba sundat ten nahnědlý povlak a vytáhnout barvy skryté pod ním. Ještě jsem některé části trochu nakoloroval a zvýšil kontrast. Písmo na titulu jsem zvolil trochu masivnější (aby ten Rembrandt neměl hlavní slovo) a lehce ho upravil, ať funguje kromě obrazu jako originální spojovací prvek mezi jednotlivými díly.
Tisk nedopadl nejhůře, ale uměl bych si představit, že by více sytosti přidalo na kráse. Viním z toho krom sebe i použitý papír.

Druhý díl série je věnován knize Leviticus. Tentokrát jsem byl ušetřen zdlouhavého hledání, protože rozhodnutí o použitém obrazu padlo ještě před zadáním práce. Vybrána byla malba od Benjamina Westa, znázorňující Jozuu, jak s Archou úmluvy překračuje řeku Jordán.

Stejně jako u prvního dílu byla nutná rozsáhlá grafická úprava. Zasahoval jsem do barev, tónů i odstínů. Dokonce jsem přidával části obrazu a troufl si na vytvoření nové postavy, aby mi to vycházelo do formátu. Nikomu to neříkejte. Typografie zůstala stejná jako u první knihy. Tam nebylo co zdokonalovat, jen na hřbetu jsem narazil na problém. U prvního dílu jsem si nenechal dost místa, takže delší název druhého dílu se tam nevešel a musel být vytvořen kratší podtitul pro hřbet. Vždycky kritizuji, když hřbety série nesedí na polici, a teď se mi to stalo taky. S tiskem jsem tentokrát spokojen.

Zatím posledním dílem je Kniha Numery. Ke zpracování jsem dostal obraz od mladého Rembrandta: Bileám a oslice. Jde o klasickou biblickou scénu. Anděl zastaví Bileáma, který jede proklít Izraelity. Nadpřirozenou bytost však vidí pouze oslice, která odmítá pokračovat v cestě. Bileám tomu nerozumí, a tak zvíře bije, aby šlo dál. Teprve potom oslice promluví lidským hlasem a on pochopí, že něco není úplně v pohodě. Zjednodušeno.

Zpočátku to vypadalo jako rychlá práce, ale byl to omyl. Obraz bylo potřeba výrazně upravit. Nejen barevně, ale také v práci se sytostí a kontrastem, abych mohl použít světlou typografii. Největší problém však představoval formát. Obraz bylo nutné téměř ve všech směrech rozšířit, aby se přizpůsobil proporcím knihy. A právě to byla nejútrpnější část celé práce. I když podobné výzvy mám rád, strávil jsem tím mnohem víc času, než bych byl rád.

Původně jsem si říkal, že bych mohl tentokrát pořádně využít umělou inteligenci a nechat si vygenerovat potřebné nové části obrazu. Zkoušel jsem různé nástroje, ale s výsledkem jsem nebyl spokojený. Na obálce je sice malý neznatelný fragment vygenerovaný, ale naprostá většina obrazu je rozšířená klasickým způsobem. Prostě staré dobré klonování.

Nejdříve jsem vytvořil jednu verzi. Když jsem se na ni ale druhý den po probuzení podíval rozespalým okem, musel jsem si přiznat, že jsem byl až příliš kreativní. Začalo to být skoro neuctivé vůči původnímu autorovi. Udělal jsem proto druhou, mnohem decentnější variantu, a tu jsem odevzdal.

Originál knihy jsem zatím neměl v ruce, ale podle fotografií vypadá výsledek velmi dobře. Obraz je sytý, výrazný, kontrastní. Všechno je tak, jak má být.